Osud římských legionářů zajatých u Karrh a jejich údajná cesta do Číny – poznámky
Zpět na hlavní článek1. Plut. Crassus 31; Appian. B.C. II. 18, 49. Viz též hlavní článek o bitvě u Karrh.
2. Plut. Crassus 32.
3. Plin. N.H. VI. 18. 47; Solinus 49.
4. Hor. Carm. III. 5. 5–12; překlad: R. Mertlík a J. Pokorný. Z některých nalezených parthských záznamů a ze známých osudů římských zajatců z pozdějších římských porážek badatelé spekulují, že zajatí vojáci mohli být v Margianě využíváni k velkým konstrukčním podnikům (stavby mostů, budov, opevnění, zavlažování atd.) a pracím v zemědělství. Přestože myšlenka samotná zní poměrně věrohodně, doklady pro ni jsou zatím jen velmi slabé a nepříliš přesvědčivé. Viz Ball, W.: Rome in the East: The Transformation of an Empire, London/New York, 2000, s. 114–123, Staviskij, B.: Central Asian Mesopotamia and the Roman world: Evidence of contacts, in: Invernizzi, A. (ed.), In the Land of the Gryphons. Papers on Central Asian archaeology in antiquity, Firenze, 1995, s. 201–202.
5. Florus II. 20. 4; Vell. Pater. II.82.
6. Sampson, G.: The Defeat of Rome: Crassus, Carrhae and the Invasion of the East, Barnsley, 2008, s. 183.
7. Plut. Antonius 46. 2 – 47. 2.
8. Traina, G.: Note in margine alla battaglia di Carre, Electrum 15, 2009, s. 242–245.
9. Plut. Antonius 37. 2, 40. 4; Cass. Dio XLIX. 24.
10. Res Gestae 29; Cass. Dio LIII. 33, LIV. 8; Iust. XLII. 5; Suet. Aug. 21. K. Weggen: Der lange Schatten von Carrhae. Studien zu M. Licinius Crassus, Hamburg, 2011, s. 105 se domnívá, že požadovány a navráceny byly jen vojenské standarty, nikoliv zajatci. Proti tomu však stojí nejen skutečnost, že navrácení zajatců zmiňuje povícero římských historiků, ale také fakt, že je oslavováno na některých římských ražbách mincí (denárů a aureů) z let 18–17 př. n. l. Na aversu je vyobrazen Augustus, na reversu můžeme vidět trimfální oblouk se čtyřspřežím a legendou CIVIB(us) ET SIGN(is) MILIT(aribus) A PART(his) RECVP(eratis) – (římští) občané a vojenské odznaky získány od Parthů zpět. Viz RIC I 131, 132, 133, 134, 135, 136, 137.
11. Dubs, H. H.: A Roman city in ancient China, London, 1957; týž: A Roman city in ancient China, G&R 4.2, 1957, s. 139–148; týž: A Roman Influence upon Chinese Painting, CP 38.1, 1943, s. 13–19; týž: An Ancient Military Contact between Romans and Chinese, AJPh 62/3, 1941, s. 322–330; týž: A Military Contact between Chinese and Romans in 36 B.C., TP 36.1, 1948, s. 64–80.
12. Gruber, E.: The Origins of Roman Li-chien, 2007, s. 2 pozn.5, 19–20; Christopoulos, L.: Hellenes and Romans in Ancient China (240 BC – 1398 AD), Sino-Platonic Papers 230, Kobe, 2012, s. 3–4; Hulsewé, A. F. P.: China in Central Asia, Leiden, 1979, s. 117 pozn.275.
13. Christopoulos, L.: c. d., s. 42–50.
14. Matthew, Ch. A.: Greek Hoplites in an Ancient Chinese Siege, JAH 45, 2011, s. 17–37.
15. A pro tuto variantu argumentuje Matthew, Ch. A.: c. d.
16. Toho, že při pohledu z boku testudo rybí šupiny nepřipomíná, si všiml již Matthew, Ch. A. c. d., s. 22–23, ovšem neuvědomil si, že „střecha“ formace skutečně je tvořena překrývajícími se štíty, a tudíž může teoreticky připomínat rybí šupiny.
17. Matthew, Ch. A.: c. d., s. 24–25.
18. Viz též Matthew, Ch. A.: c. d., s. 23–24.
19. Na což upozornili již Raschke, M. G.: New Studies in Roman Commerce with the East, ANRW II 9.2, 1978, s. 681; Campbel, D. B.: Romans in China?, Exercitus 2/3, 1987, s. 38–39; Gruber, E.: c. d., 2007, s. 13-18; viz též, Matthew, Ch. A. c. d., s. 27.
20. Yü Ying-shin: Trade and expansion in Han China: a study in the structure of Sino-barbarian economic relations, Berkeley/LosAngeles, 1967, s. 91–92.
21. Zhou, R. et al: Testing the hypothesis of an ancient Roman soldier origin of the Liqian people in northwest China: a Y-chromosome perspective, Journal of Human Genetics 52/7, 2007, s. 584–591.
22. „Work of fiction of moderate interest“, Raschke, M. G.: c. d., s. 681.
Zpět na hlavní článek
Upraveno 30. 7. 2018 – zmínka o možném nasazení zajatců od Karrh při konstrukčních a zemědělských pracích, přidání dalších odkazů
Vystaveno 9. 1. 2016
