Socha Augusta z Prima Porty

Roku 1863 byla při archeologických vykopávkách v Liviině vile (Villa di Livia) v Prima Portě (severní předměstí Říma) nalezena socha prvního římského císaře Octaviana Augusta. Socha je vyrobená z mramoru, je 2,04 m vysoká a zobrazuje mladého Augusta v bohatě zdobené zbroji a s vojenským pláštěm (paludamentum) obtočeným kolem pasu jako vojevůdce při promluvě k publiku (adlocutio). Styl sochy napodobuje Polykleitova Doryfora, slavnou klasickou řeckou sochu atleta nesoucího kopí z 5. století př. n. l., která měla demonstrovat Polykleitovu představu o proporčně ideálním harmonickém zobrazení mužského těla, kterou tento věhlasný sochař popsal i v teoretickém spisu na toto téma Kánon.

Augustus z Prima Porty

Socha byla s největší pravděpodobností vytvořena někdy po roce 20 př. n. l. Někteří badatelé zastávají názor, že se mohlo jednat o pozdější kopii vytvořenou dle ranějšího bronzového originálu. Nutno dodat, že dochovaná mramorová socha (ať už původní nebo kopie dřívějšího bronzu) byla polychromovaná. Již při nalezení sochy na ní byly patrné zbytky barev, které však už dnes viditelné nejsou. Rekonstrukce barev na skulptuře můžete vidět např. zde.

Socha Augusta z Prima Porty již dlouho fascinuje generace historiků umění, a to především proto, že se kromě jiného jedná o skvělou ukázku augustovské vizuální propagandy, kterou jinak můžeme sledovat i na mnoha dalších uměleckých památkách, stavbách či mincích té doby a která se příhodně doplňuje s literární propagandou obsaženou především v oslavných verších básníků Augustovy doby. Množství mytologických a jiných výjevů na soše oslavuje vítězství nad nebezpečnými Parthy, obnovení míru (pax romana) a blahobytu v římské říši a samozřejmě Augusta samotného a jeho božský původ. Objevují se zde tedy všechna tři zásadní témata, která jím byla v rámci státní propagandy rozvíjena po roce 31 př. n. l. Samotná podoba císaře ve zbroji má posílit jeho obraz jako úspěšného vojevůdce chránícího impérium před vnějším nebezpečím a podrobujícího cizí národy a tento motiv je dále rozveden a doplněn na výjevech na pancíři sochy.

Než se však dostaneme k samotné zbroji, zaměříme se nejdříve na jinou část tohoto uměleckého díla. U pravé nohy sochy můžeme vidět malého Cupida, syna bohyně Venuše, sedícího na delfínu. Tento motiv měl připomínat divákům Augustův božský původ, neboť Augustův rod odvozoval svůj původ až od Ascania, syna samotného Aenea, který byl dle báje synem Venuše, a ta tedy byla považována za pramáti rodu Iuliů (sama Venuše bývala ve starověku často spojována s delfíny). Někteří badatelé také spekulují, že obličej dítěte je podobný Augustovu vnukovi a později i adoptivnímu synovi Gaiovi a že by se tedy snad mohlo jednat právě o tuto osobu.

Zbroj sochy Augusta z Prima Porty

V tomto ohledu je zajímavá i ta skutečnost, že Augustus je na svém zpodobnění z Prima Porty bos. V řeckém a římském umění jsou bez obutí obvykle zobrazovaní bohové a heroové a může se zde tedy jednat o další poukázání na císařův božský původ. Podezřelé ovšem je, že sám Augustus se obvykle dosti úzkostlivě snažil vyhýbat tomu, aby byl uctíván či i jen zobrazován jako bůh. Někteří badatelé se proto domnívají, že tato mramorová socha vznikla až po Augustově smrti zřejmě z popudu jeho ženy Livie nebo jeho adoptivního syna a nástupce Tiberia.

Nyní však již přejděme k tomu nejzajímavějšímu a sice ději, který je vyobrazen na zbroji Augusta z Prima Porty. Centrálním motivem celého výjevu jsou dvě postavy uprostřed, které zachycují vousatého Partha v jednoduché tunice přepásané v pase a volných kalhotách předávajícího orla (aquila), římský vojenský odznak legie, zástupci Říma oblečenému ve vojenském ustrojení se svalovým pancířem, přilbicí a pláštěm sepnutým přes rameno (paludamentum). Postava Partha bývá občas identifikována jako parthský král Fraatés IV. Jako zástupce Říma byl navržen Aeneas, Romulus, Mars Ultor, Tiberius či personifikace římského vojska (exercitus Romanus) a dokonce samotná Roma. Obzvláště lákavá je interpretace postavy jako Augustova adoptivního syna a pozdějšího císaře Tiberia, neboť ten pravděpodobně skutečně jako vyslanec Říma přebíral roku 20 př. n. l. ve svých 21 letech na východě od Parthů navrácené standarty, jak víme ze zmínky u římského historika Suetonia. Zvíře pobíhající u jeho nohou bylo opět různě interpretováno buď jako vlčice nebo pes.

Zbroj sochy Augusta z Prima Porty

Ať tak či onak, symbolický obraz v každém případě upomíná na pro Římany důležitou historickou událost navrácení římských vojenských odznaků, které Parthové ukořistili při porážkách Crassova vojska u Karrh roku 53 př. n. l., vojska Marka Antonia při jeho tažení proti Parthii roku 36 př. n. l. a při parthském vpádu do Sýrie v letech 41–40 př. n. l. Augustus po svém nástupu do čela římského státu poněkud překvapivě nenavázal na předchozí plány svého adoptivního otce Caesara a nepokusil se vojenskou cestou odčinit výše uvedené římské porážky. Naopak započal rozsáhlá diplomatická jednání s parthským králem Fraatem IV. a roku 20 př. n. l. se mu podařilo uzavřít s králem králů řadu dohod, které byly spíše výhodnější pro Řím a jejichž součástí bylo i navrácení vojenských standart a dosud žijících zajatců z předchozích válek. Jednalo se tedy o diplomatický úspěch, nikoliv vojenský, ačkoliv demonstrace síly v podobě shromáždění a předvedení početného římského vojska při dosazování spřáteleného krále Tigrana na trůn v Armenii sousedící s Parthií (které se však obešlo bez boje) při jednání určitě hrála nezanedbatelnou roli. Pro Římany byly vojenské odznaky posvátné, přikládali jim velký symbolický i náboženský význam. Ztráta vojenských standart pro ně byla vždy obrovskou potupou. Naopak zpětné získání ztracených odznaků bylo cenným úspěchem.

Augustova komplexní propaganda proto následně oslavovala tuto z diplomatického hlediska spíše méně významnou událost jako císařovo nekrvavé vítězství nad Parthy. Důležitost tohoto činu byla patřičně zveličena, uvedena do souvislosti s dalšími prvky propagandy a rozsáhle prezentována římskému lidu a použita na domácí vnitropolitické scéně. Toto „vítězství“ nad Parthy bylo v rámci císařské propagandy považováno mimo jiné za jeden ze základních předpokladů pro nastolení nového „zlatého věku“ míru, spravedlnosti a prosperity (saeculum aureum) v římské říši, jak bylo údajně předpovězeno věštkyní Sibylou v Kýmách a opěvováno básníky Augustova období. Vojenské úspěchy také symbolizují důkaz náklonností bohů panovníkovi. Je proto zřejmé, že tato událost má naprosto zásadní význam v Augustově propagandě, což se samozřejmě projevovalo nejen na zbroji sochy z Prima Porty. V Římě byly pořádány děkovné slavnosti. Senát udělil Augustovi řadu poct a snad dokonce i triumf (nebo ovatio, tj. méně významnou podobu triumfu), císař však většinu z nich (včetně triumfu) skromně odmítl. Navrácené vojenské odznaky byly posléze symbolicky slavnostně umístěny do chrámu Marta Ultora (mstitele), který byl postaven na Augustově fóru původně na oslavu porážky Caesarových vrahů a pomstění Caesarovy smrti, přičemž mohl nyní vhodně posloužit i k oslavě pomstění dřívějších římských porážek z rukou Parthů. Čin je oslavován na mincích té doby s vyobrazením právě Martova chrámu se standartami či klečících Parthů a s legendou „signis receptis“ (standarty získány zpět). Vedle chrámu božského Iulia byl senátem vybudován vítězný oblouk s triumfálním spřežením a výjevy poražených Parthů a další památníky a chrámy byly v této souvislosti budovány i v provinciích. Obrazy klečících Parthů vracejících vojenské odznaky nalézáme nejen na ražbách mincí, ale i na gemách do prstenů. Ani básníci té doby nezůstali pozadu, jak lze vidět například na verších Horatiových či Ovidiových:

… Věk tvůj, ó Caesare, zas bohatou úrodu
dal polím, vrátil Jovovi znaky vojsk,
jež sňaty byly s Parthů zpupných
veřejí, války pak skončiv, zavřel
chrám Janův …
(Hor. Carm. IV. 15; překlad Otakara Jiráni)

Parth v držení zdobu měl válečnou, zástavy římské,
nepřítel římské orly nosil praporem!
Trvala ještě by hanba nyní, kdyby Caesara chrabrou
římská říše zbraní chráněna v čas nebyla.
(Ovid. Fasti V. 585–588; překlad Antonína Škody)

A sám Augustus také zmiňuje získání odznaků ve svých Res gestae – posmrtně zveřejněném dokumentu s výčtem svých významných činů a úspěchů:

Parthy jsem donutil navrátit válečnou kořist a vojenské odznaky tří římských vojsk a pokorně prosit římský lid o přátelství. Tyto odznaky jsem uložil ve svatyni, která je v chrámu Marta Ultora. (Res gestae 29)

Výše uvedená centrální scéna je obklopena dalšími symbolickými a mytologickými motivy. V horní části zastřešuje výjevy na pancíři Caelus, bůh nebes, rozprostírající nad sebou svůj nebeský plášť. Po jeho levé straně (z pohledu diváka) se po nebi prohání sluneční bůh Sol na svém čtyřspřeží, po pravé straně ustupuje do pozadí měsíční bohyně Luna s pochodní a před ní okřídlená bohyně jitřního úsvitu Aurora oznamuje světu příchod vycházejícího slunce a z konvice rozlévá na zemi rosu.

Ve střední části na bocích zbroje sedí dvě truchlící ženy představující Římu podrobené národy. Postava napravo držící nástroj zakončený dračí hlavou (galský carnix?) by snad mohla znázorňovat provincii Galii či podrobené galské kmeny na západě říše, postava nalevo držící meč s hlavicí ve tvaru ptačí hlavy možná provincii Hispanii nebo naopak vazalské státy na východě říše. Identifikaci postav jako personifikací provincií Galie a Hispanie podporuje i skutečnost, že z těchto oblastí Augustus také získal zpět vojenské prapory ztracené v dřívějších bitvách, což opět nezapomíná uvést v Res gestae.

Personifikace provincie Hispanie? + Apollo | personifikace provincie Galie? + Diana

Pod nimi máme další božstva. Nalevo jede na okřídleném grifovi Apollo vybaven svou typickou harfou. Napravo sedlá jelena jeho sestra bohyně Diana. Oba byli Augustem považováni za jeho ochranná božstva. Speciálně Apollo se údajně nejvíce zasloužil o Octavianovo vítězství nad Sextem Pompeiem u Naulochu (36 př. n. l.) a pak nad Markem Antoniem u Actia (31 př. n. l.).

Uprostřed mezi oběma zmíněnými božstvy leží matka země Tellus (navrženy byly také Italia, Cybele či Ceres) se dvěma dětmi a třímající roh hojnosti (cornucopia), který poukazuje na nový zlatý věk, mír a prosperitu nadcházející v římské říši. Však také Augustův básník Horatius roku 20 př. n. l. napsal: Frahatés klekl a nadvládu Augustovu nad parthským národem uznal. A zlatá bohyně Hojnost rozlila z plného rohu v zem italskou bohatství plodů (Epist. 1, 12, 27–29; překlad Rudolfa Mertlíka). Onu zmíněnou mírovou složku obsaženou v motivech na této památce bychom neměli podceňovat. Sám Augustus se v Res gestae chlubí, že za jeho vlády byly zavřeny brány chrámu boha Iana a velebí ho za to také v řadě veršů básníci té doby. Chrám tohoto boha byl otevřen po čas války a zavíral se v dobách míru. Jak napsal řecký historik Plútarchos a ostatně i sám Augustus, to druhé se stávalo jen velice výjimečně (od vybudování chrámu za římského krále Numy Pompilia do Augustovy doby byly jeho brány údajně zavřeny jen dvakrát). K oslavě míru byl ostatně později Augustem vybudován i oltář míru (Ara Pacis). Po dlouhém a vyčerpávajícím období občanských válek si Římané přáli klidnější mírové období a je zjevné, že Augustus si na tomto motivu a sdělení římskému lidu velice zakládal.

Augustus z Prima Porty

Astrální božstva trvale vycházející a zapadající symbolizují věčnost a spolu s nebesy a zemí zdůrazňují zasazení centrálního děje a jím započatého nového zlatého věku (saeculum aureum) a mírového období (pax romana) v nekonečném, kosmickém řádu světa garantovaném bohy. Příchod nového věku požehnaného bohy a pod ochranou císaře byl také v Římě oslaven roku 17 př. n. l. při tzv. ludi saeculares (tj. stoletní či generační hry). Na ramenních plátech zbroje jsou pak ještě naproti sobě dvě sfingy jako ochranná božstva a zároveň tvorové spojovaní s Augustovým ochráncem Apollónem a se Sibylou, která údajně předpověděla nový zlatý věk po znovuzískání ztracených odznaků.

Povšimnutí si zaslouží i hlava sochy Augusta z Prima Porty. Idealizovaná mladická podoba se specifickými rysy a zpodobněním účesu se stala typickou a rychle se rozšířila po celém impériu. Tak vznikl druh portrétu císaře dnes kunsthistoriky označovaný jako „typ Prima Porta“, který se brzy stal nejrozšířenějším používaným zobrazením Augusta v římské říši.

Augustus z Prima Porty je dnes k vidění ve Vatikánských muzeích v Římě.

Použitá literatura:

Andreae, B.: Die römische Kunst, Freiburg/Basel/Wien, 1973.

Goldsworthy, A. K.: Augustus: First Emperor of Rome, New Haven/London, 2014.

Kleiner, D. E. E.: Roman Sculpture, New Haven/London, 1992.

Marek, V.: Parthové a Řím v době Augustově, Acta FF ZČU 1, 2009, s. 127–144.

Merriam, C. U.: Either With Us Or Against Us: The Parthians in Augustan Ideology, Scholia 13, 2004, s. 56–70.

Oswald, K.: Signis Parthicis receptis: Die Heimkehr der verlorenen Feldzechen von Carrhae in den Medien der augusteischen Zeit, Frankfurter elektronische Rundschau zur Altertumskunde 18, 2012, s. 1–28.

Rose, Ch. B.: The Parthians in Augustan Rome, AJA 109, 2005, s. 21–75.

Squire, M:, Embodied Ambiguities on the Prima Porta Augustus, Art History 36/2, 2013, s. 242–279.

Zanker, P: The Power of Images in the Age of Augustus, Ann Arbor, 1988.

Upraveno 28. 5. 2023 - přidány obrázky Cupida, Hispanie a Apollóna
Vystaveno 28. 11. 2018